BLOG - Konec prázdnin

| 31.8.2011

 

Vlastně jsem to neměl rád už jako malej kluk, to odjíždění domů z prázdnin. Věděl jsem, že mě čeká opět setkání s realitou, deset dlouhých měsíců ve škole a plnění školních a mimoškolních povinností. Jenže jak to tak bývá, tak i v tom nepříjemném loučení s komáry, začouzeným oblečením, prázdninovými kamarády, luncheonmeatem, chalupou, vodou, chladnými srpnovými jitry a večery, jsem si vždycky našel takovej malej kousek těšení: na byt, ve kterém jsem celé prázdniny nebyl, na spolužáky, na podzim a vůbec jsem si to už tenkrát zjednodušoval tím, že místo toho abych truchlil nad tím, co končí, snažil jsem se těšit na to, co mě čeká. A světe div se, i když mé skráně již mají barvu antracitu a jsem otcem dvou ratolestí (dost ve větru se klátících), tohle se nezměnilo.

Prázdniny jsem užil plnými douchy: na Lužnici jsem s rodinou byl a prožíval vlastně poprvé v kompletní rodinné sestavě vlídnou náruč řeky, která přeje těm, co jí mají rádi a dokážou odpouštět chyby, tak jako ona, má-li málo vody a tudíž se na jejích vlnách dájí zažívat pocity, jako když jste zamilovaný, tedy absolutního štěstí. Na rybách na Nežárce a Nové řece, kde jsem zmoknul na nit a druhý den se spálil na slunci a chytil nádnernejch šest tloušťů, ale štiku utrhnul a teta Hana, která na ni měla chuť, mi místo ní uvařila polévku z bažantů, která by postavila na nohy i utopence pod Pilařem. Na chalupě v Abertamech jsem byl a našel mrtvou lišku, jejíž lebku jsem si vyvařil, u čehož jí vypadaly zuby a já je tý Bystroušce zesnulý musel lepit zpátky lepidlem a děti se mě ptaly jestli budu natáčet seriál Sběratelé kostí. Na festivalu Muzika v Hrádku jsem se s Jiříčkem Šprckou Šnebergem a partou asi dvaceti lidí prohrál a prozpíval do rána a ladilo to velebně. Na Stodole Michala Tučného diváci uondáni sluníčkem a znaveni pivem byli večer tak neakční, že když už to šlo do finále a já cítil, že by se mělo vstát a začít jančit, tak jsem je poprosil ať vstanou... a oni že ne, tak jsem zazpíval celou hymnu a oni museli a pak nelitovali, protože hned po hymně přišel Jirka Zonyga a rozjel to pěkně. Bylo o těch prázdninách hezky i chvilku v Turecku i na táboře na Hošťce i v Horním Meziříčku a i na PilsnerFestu, a tak ať se nikdo nediví, že jim mávám nejisťě a trochu dojatě.

Jenže četli-li jste pozorně na začátku, tak vám musí být jasné, že už se začínám těšit na něco konkrétního, aby to loučení s létem nebylo tak bolestivé. Je to tak. Těším se na natáčení Taxíku, na Autoškolu národa, na Atleta roku a na střelenou tetu Moniku A., na Světáky, Draculu, na zkoušení muzikálu Vánoční zázrak, na hraní s klukama ignorantskýma cynickýma - Hamletama, na moderování jen tak, a hlavně na hraní s kapelou Stigma kretena už 17.9. po obědě na Staromáku a 5.10. na Gutovce na Praze 10. Těším se na podzim a babí léto, na druhou houbovou vlnu, která musí přijít a na toho sumce, kterej tam na mě pořád čeká a sežral mi už další dvě plotice.

 

zpět