BLOG - Než se upečou...

| 27.9.2011

Mám lasagne v troubě, a tak mám asi tak 45 minut na 180 stupňů na napsání dalšího příspěvku.
Babí léto mne zastihlo v kalupu, fofru či v letu. Jak kdo chce. Totiž, tak jak jsem psal v předchozím blogu, že se těším na všechny své pracovní aktivity, tak je to potřeba trošku upřesnit, jelikož už to přišlo a je toho hodně. Dracula, Světáci, Hamleti, Stigma kretena, Taxík, Autoškola národa a další a další věci se hrnou jak voda v roce 2002 a já po těch - sice ne moc slunných, ale poklidných - prázdninách lapám po dechu a snažím se být svědomitý a zodpovědný. Jde to ztuha. Kupříkladu scénář na muzikál Vánoční zázrak se mnou projel Francii, Turecko, Chorvatsko a přečetl jsem si ho až dneska, protože jsem měl pocit, že bych si ho měl před první čtenou zkouškou přelouskat. Mám ho od června. No asi to znáte, zařazení do procesu pracovního je vždycky bolestivé, zejména pak po dovolené.
Lasagne nabírají na objemu a lehce probublávají, tak máme ještě asi tak 30 minut. Vezmu to telegraficky, ať to odsejpá trošku: Vypěstoval jsem opravdu obří dýni, o její velikosti svědčí to, že když mi při převozu ze záhonu spadla, povalila stojícího čtyřleřletýho Mikuláše, přejela ho a způsobila patnáctiminutový pláč, jinak nic, naštěstí, ale dýně je macek, vypadá, že rostla nedaleko Fukušimy. Hráli jsme na Evropském dni bez aut se Stigmatem a krom toho, že to působilo radost mně, tak podle všeho i divakům, což mne vždycky trošku překvapí a o to víc potěší. S Hamlety jsme hráli ten samý den nejen v Sokolově, ale i na motorkářské akci v Jílovém, kde jsem poprvé v životě viděl kromě soutěže Miss mokré tričko i soutěž Mistr mokré slipy a upřímně řku: raději zemřít ponižující smrtí, než být finalistou této soutěže. Moje děti baví hrát si na písku na Babicu, protože jak ony říkají, mohou do jídla přidat cokoli, a tak je dům obestavěn kyblíky s pískem, blátem, trávou, zbytky jídel,kousky hraček a to všechno jsou jídla, která uvařila moje dítka, při této hře. Myslím, že Babicu připojím k sirkám, ostrým přemětům a ostatním zakázaným věcem. Je také pěkné vidět, jak se naplňuje moje celoživotní snaha sblížit se s přírodou. Nejen, že mi kuna překousala kabely u rozdělovače
v autě, ale strakapoud svým zobákem nepřestává hledat larvy v omítce našeho domu, čímž z něj dělá středověký hostinec, alespoň na pohled. A sousedovic psi, kteří neustále  podhrabávají plot, ukládají si na horší časy sousta v mé skalce, zejména pak pod koniklece a hořec. Rezignoval jsem. Jsem přírodní typ a v přírodě prostě není nic naplánováno a připraveno.
Lasagne zlátnou a budou za chvilenku, tak rychle: užijte si podzim, já se totiž hrozně těším na sychravo a deštivo, co se střídá se zubatým slunkem a budou brát štiky a ještě porostou houby. K tomu všemu budu pít červený víno, nebo natlelý čaj Puerh, který je cítit jako čerstvá hlína. Ve vzduchu bude dým ze spálenýho listí a pak se vrátí zimní čas, a tu noc mám rád, anžto je o hodinu delší a stihne se toho tím pádem o dost víc než během obvyklých nocí. No a pak už jen Martinská husa, první víno a vánoce… Teď mě napadá, že ještě nemám dárky…

 

zpět