BLOG - Březnový psaní

| 27.2.2013

Když jsem vám psal naposledy, přál jsem všem hezký vánoční svátky. Vlastně bych teď mohl napsat úvodem totéž, jen bych slovo „vánoční“ vyměnil za velikonoční a bylo by to. Svátky jara jsou tu totiž už za měsíc, ale já vám nic takového psát nebudu, protože jsem se rozhodl, že se polepším a budu psát častěji, tudíž vám hezký jaro popřeju později. Ono to s tím jarem asi ještě nebude tak vařící, protože dnes sice venku taje, ale o víkendu jsem ještě s hrablem v ruce horoval za teplejší podnebné pásmo. Za dobu, co jsem tu nebyl (míním tím dobu, kdy jsem sem nepsal), se nashromáždilo mnoho důležitých věcí, které se nestaly, například: nenastal konec světa, nezhubnul jsem po novém roce, český národ se nepoučil a na hradě je Miloš a mnoho dalších věcí.

Ale pak je tu plno krás, které se staly a stojí za zmínku, jako například: měsíc odleželé hovězí od Markéty a Františka Turkových ze Stříbra, které je v jakékoli úpravě jako cukrkandl, Boris Carloff, který produkoval mojí desku Plesová sezona, získal cenu kritiků  Apollo a získal pět nominací na Anděla za svou desku The Escapist - je skvělá a moc mu to přeju. Poprvé v životě mám péřovou bundu a jinou už na zimu nechci, Jan Punčochář má nové menu ve své restauraci Le Terroir a kombinuje lehce, chytře a především lahodně věci  jako jsou humr a květák, foie gras a rakytník, stroček a divokou tresku, nebo morek a mušle svatého Jakuba, Honza je prostě genius a průkopník a strýčkové z Michelinu u něj už dávno měli přidělovat. Klavírní Godbergovské variace Johanna Sebastiana Bacha jsou klenotem hlavně v podání Glena Goulda, ale Dimitrij Sitkovetsky je zaranžoval pro smyčce a je to opravdu kouzlo. Co je radostné, to jsou naplněné divadelní sály na hru Frankie a Johnny, kterou hrajeme s Terezou Kostkovou. Je to radost hrát před plnými divadly a vnímavými diváky, tak moc děkujeme. No a běžek jsem si užil a doufám, že ještě vyrazím. Má to takové zvláštní kouzlo jezdit po pražském parku Hostivař na lyžích, ale když se proháníte po prosluněných krušnohorských pláních za mrazivýho odpoledne, lyže jedou samy a vy máte pocit, že letíte, je to kůra opravdu očistná.

Cestou z Itálie jsem měl u Mnichova nehodu, naboural jsem do auta stojícího přede mnou. Ihned vedle nás zastavila dodávka a v ní seděla usměvavá paní, která poskytla na hodinu a půl azyl mým dětem a manželce, pak nastartovala a odjela. Pochopitelně vím, že si to tu asi nepřečte, ale kdybyste někdo znal střihačku z Bavorské televize BR co je blonďatá, má dodávku a jmenuje se Kristeen, tak jí vyřiďte, ať se mi prosím ozve, neb andělé, co nezištně pomáhají mají být velebeni, tak bych tak rád učinil a osobně jí poděkoval.

Tak tedy klidné postní období, pěkné předjaří a v plném jaru se ozvu. A

zpět